Syndrom lidské přitažlivosti - o manipulátorech a závislých aneb proč milujeme ty, kteří nám ubližují

Tato kniha zatřese mnohým jejich životem! Syndrom lidské přitažlivosti od Rosse Rosenberga otevře oči těm, kteří žijí v nerovných vztazích. Této knihy se již v originále prodaly desetitisíce výtisků a nyní se objevuje ve výborném českém překladu Jaroslavy Přerovské, který vydává nakladatelství Dauphin.

O manipulátorech a závislých aneb proč milujeme ty, kteří nám ubližují, nám ve své knize

Syndrom lidské přitažlivosti vysvětluje Ross Rosenberg

Vydává Dauphin

Tato kniha zatřese mnohým jejich životem! Syndrom lidské přitažlivosti od Rosse Rosenberga otevře oči těm, kteří žijí v nerovných vztazích. Této knihy se již v originále prodaly desetitisíce výtisků a nyní se objevuje ve výborném českém překladu Jaroslavy Přerovské, který vydává nakladatelství Dauphin.

Její autor, světoznámý psychoterapeut a odborník na závislosti ve vztazích, narcismus a posttraumatické stresové poruchy, v čtivé formě přirovnává vztah závislého a manipulátora k tanci. Není to ale tanec rovnocenný, protože manipulátor vždy vede a řídí, zatímco závislý se jím nechá ve všem ovlivňovat. Tyto postoje jsou pro ně přirozené a zaujímají je v mnoha případech po celý život. A i když je vztah vlastně nezdravý, oba partneři v něm pociťují určitý pocit jistoty a bezpečí.

Ross Rosenberg čtenářům ukazuje cestu, jak si uvědomit své citové a mentální potřeby a jak sebrat odvahu a postupovat, aby je naplnili, i když mnohdy může být pohodlnější nechat si určovat život od partnera. Vysvětluje rovněž, že termín „stabilní“ vztah nemusí v žádném případě vždy znamenat zdravý a funkční vztah. A kdo by chtěl strávit celý život ve vztahu, ve kterém se necítí dobře a nejsou naplňovány jeho potřeby?

Ross Rosenberg: Syndrom lidské přitažlivosti (anotace)

Ross Rosenberg je mezinárodně uznávaným psychoterapeutem se specializací na závislosti ve vztazích, narcismus a posttraumatické stresové poruchy. Své více než 30leté profesní i osobní zkušenosti zúročil v knize Syndrom lidské přitažlivosti, přeložené rovněž do španělštiny a francouzštiny, s více než 50.000 prodanými výtisky.

Muži i ženy jsou odjakživa vtahováni do partnerských vztahů instinktivně, tedy působením jakési neviditelné a neodolatelné síly, kterou autor nazývá vzájemnou lidskou přitažlivostí. Vysvětluje, proč trpělivého a obětavého jedince (tzv. spoluzávislého) předvídatelně přitahuje patologicky sobecký a sebestředný partner (tzv. emoční manipulátor). Proč se toto magnetické milostné spojení začínající jako pohádka mění záhy v bolestivou noční můru. Rosenberg přirovnává vztah spoluzávislého a emočního manipulátora k tanci, který je bezchybný, jelikož oba dokážou instinktivně předvídat kroky toho druhého. Každý tanečník zná svoji roli: manipulátor vždy vede a kontroluje, spoluzávislý ho následuje a podvoluje se. Tyto role jsou pro ně přirozené, protože je praktikují po celý život. Přestože je jejich vztah nefunkční, přináší oběma pocit jistoty a bezpečí. Jednou z teorií, kterou Rosenberg rozvíjí, je porozumění způsobu, jakým v partnerském vztahu vyjadřujeme své citové a mentální potřeby, do jaké míry jsme orientováni na potřeby jiných a své vlastní popíráme, nebo se dokonce cítíme vinni, když je chceme naplnit. Podvědomě nás totiž přitahují jednotlivci, kteří tuto naši orientaci nepřímo doplňují. Stabilní vztah je odolný vůči rozpadu. Termín „stabilní“ ovšem nevyjadřuje kvalitativní prvky, tedy neznamená zdravý či funkční. Stabilní vztah tvoří jedinci s opačnými orientacemi naplňování vzájemných potřeb. Stabilní je tedy i vztah spoluzávislého a emočního manipulátora, jejichž „polarita“ je propastně odlišná, ale přitahuje se jako magnet. Na základě tohoto nevědomého procesu žijí v partnerském vztahu jedinci, kteří jsou navenek odlišní, ale vysoce kompatibilní. Důvody, proč se z někoho stane spoluzávislý nebo emoční manipulátor, nachází Rosenberg v raném dětství: nefunkční rodinné vzorce, podmíněná láska, citová deprivace, zanedbávání či zneužívání. Výsledkem je pak celá řada obranných mechanismů chránících mysl před stresovými nebo úzkostnými pocity.

Kniha Syndrom lidské přitažlivosti je určena všem statečným čtenářům, kteří hledají opravdovou a zdravou lásku, ale nejdřív musí překonat vlastní bolestivé a náročné psychologické překážky.

O knize napsali:

„Díky této knize, jež se zrodila na základě vlastní zkušenosti s utrpením a uzdravením a byla vybroušena léty odborné praxe, pochopí zákonitosti milostných vztahů a následné trápení každý. Chtěl bych ji doporučit párům, které intenzita a opakované střídání bolesti a radosti mate, a také terapeutům, jejichž posláním je jim pomáhat.“ Harville Hendrix, Ph.D, specialista na párové poradenství, přednášející, spoluautor knihy Helen LaKelly Huntové „Making Marriage Simple: Transform the Relationship You Have into the Relationship You Want“

„Řada partnerských vztahů funguje na principu „má dáti – dal“. Ti, kteří víc berou, si tuto knihu nepřečtou. Ti, kteří víc dávají, ji potřebují. Ti, kteří dávají příliš, naleznou na těchto stránkách svobodu. Pochopení začíná právě tady. Zjistěte, proč jste trvale frustrováni bez ohledu na to, kolik svému partnerovi dáváte. Nadělte tuto knihu sami sobě.“

Peter Pearson, Ph.D., spoluzakladatel The Couples Institute

Ross Rosenberg je majitelem Clinical Care Consultants, poradenského centra nacházejícího se na několika místech v oblasti Chicaga, a Self-Love Recovery Institute, společnosti zabývající se svépomocnými školeními a profesním rozvojem. Má za sebou 30 let psychoterapeutické praxe a je považován za mezinárodního odborníka na narcismus, spoluzávislost, traumata a sexuální závislost. Jeho YouTube kanál, který má přes 7.1 milionů shlédnutí/70.000 předplatných (v době psaní této knihy), je celosvětově uznávaným odborníkem. Rossova první vydaná knihy Syndrom lidské přitažlivosti: proč milujeme ty, kteří nás zraňují, zaznamenala více než 50.000 prodaných výtisků a je považována za základ pro většinu léčeb spoluzávislosti a ozdravných kruhů. Ross je také mezinárodně uznávaným leaderem v oblasti poskytování seminářů a prezentoval ve 23 státech USA, v Amsterdamu a Londýně. Pravidelně se objevuje v celostátních televizních a rádiových vysíláních a píše blogy/články pro významné internetové publikace.

Z anglického originálu The Human Magnet Syndrome přeložila Jaroslava Přerovská Odpovědný redaktor Daniel Podhradský;344 stran, MOC 498 Kč

Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2019

www.dauphin.cz

Ukázka, strana 67:
Spoluzávislosti: už netancuj!
Na „spoluzávislý tanec“ jsou zapotřebí dva lidé: potěšitel/fixátor a příjemce/kontrolor. Tento v podstatě dysfunkční tanec vyžaduje dva zcela opačné, ale jednoznačně vyvážené partnery: spoluzávislého a narcistu. Spoluzávislí, kteří jsou dávající, obětaví a sžíraní potřebami a přáními jiných, nevědí, jak se vyvarovat nebo emočně vyvléct z partnerských vztahů s narcistickými, tedy sobeckými, sebestřednými, kontrolujícími a zraňujícími jedinci. Spoluzávislí obvykle zjistí, že je na „tanečním parketu“ přitahují „taneční partneři“, kteří se k jejich jedinečnému pasivnímu, submisivnímu a svolnému „taneční stylu“ dokonale hodí.
Spoluzávislí jsou pasivními a vstřícnými tanečními partnery a ve „vztahovém tanci“ se přirozeně nechávají vést. Spoluzávislým jejich narcističtí taneční partneři nesmírně imponují. Šarm, smělost, sebedůvěra a dominantní osobnost narcistického tanečního partnera je nepřestávají přitahovat. Když se spoluzávislí a narcisté dají dohromady, v jejich tanci létají jiskry – alespoň na začátku. Po mnoha „písních“ se jejich okouzlující a strhující tanec předvídatelně mění v drama, konflikt a pocity zanedbávání a chycení se do pasti. Přes veškerý chaos a konflikt se ani jeden z očarovaných partnerů neodváží vztah ukončit. Navzdory bouřlivému a konflikty zatíženému charakteru vztahu vydrží oba protichůdní, ale dysfunkční a kompatibilní partneři, tančit až do konce.
Když spoluzávislý a narcista navážou vztah, jejich tanec se odvíjí bezchybně: narcistický partner vede, spoluzávislý ho následuje. Vypadá to, že role jsou pro ně přirozené, neboť je praktikují po celý svůj život: spoluzávislý se instinktivně vzdává vedení a, jelikož se narcista v kontrole a moci vyžívá, jejich tanec je dokonale sladěný. Nikdo nikomu nešlape na špičky. Spoluzávislí typicky dávají svým partnerům mnohem více, než dostávají zpět. Jakožto „štědří“, i když zahořklí taneční partneři, vypadají spoluzávislí, jako by byli k tanečnímu parketu přilepeni a jen čekali na „další píseň“, při které naivně doufají, že narcistický partner konečně porozumí jejich potřebám. Spoluzávislí si pletou opečovávání a obětavost s loajalitou a láskou. I když jsou pyšni na svoji neochvějnou oddanost vůči milované osobě, končí s pocitem nedocenění a zneužití. Spoluzávislí touží být milováni, ale kvůli volbě svého tanečního partnera se jejich sny nenaplní. Se srdcem zlomeným neuskutečněnými sny své neštěstí tiše a hořce polknou.
Spoluzávislí v podstatě uvázli ve vzorci dávání a obětování se bez možnosti od svého partnera cokoliv dostat. Předstírají, že se jim tanec líbí, ale ve skutečnosti skrývají pocity vzteku, hořkosti a smutku za to, že při tanci nezastávají aktivní roli. Jsou přesvědčeni, že nikdy nenajdou tanečního partnera, který by je miloval ne proto, co pro něj dokážou udělat, ale proto, jací jsou. Jejich nízké sebevědomí a pesimismus se projevují ve formě naučené bezmoci, která je udržuje na tanečním parketu s narcistickým partnerem.

Narcistického tanečníka, stejně jako spoluzávislého, přitahuje partner, kterému se líbí: tedy někdo, kdo ho při tanci nechává vést a může se tak díky němu cítit silný, schopný a oceňovaný. Jinými slovy, narcistovi je nejlépe s takovým tanečním partnerem, který bude pasovat k jeho egocentrickému a troufale sobeckému tanečnímu stylu. Narcističtí tanečníci udávají směr tance, neboť si vždy najdou partnery, kteří postrádají sebeúctu, sebedůvěru a mají nízké sebevědomí – tedy spoluzávislé. S takto dokonale kompatibilním partnerem mohou kontrolovat nejen tanec, ale i tanečníka.

Ačkoliv všichni spoluzávislí tanečníci touží po harmonii a rovnováze, sami sebe trvale sabotují volbou partnera, který je na začátku přitahuje, ale nakonec k němu cítí odpor. Když dostanou příležitost tanec s narcistickým partnerem ukončit a pohodlně vyčkat, než se objeví někdo zdravý, obvykle si zvolí v dysfunkčním tanci pokračovat. Neodváží se svého narcistického partnera opustit, protože kvůli nedostatku sebeúcty a respektu sami k sobě mají pocit, že by se neměli lépe. Být sám je pro ně stejné jako být opuštěný a samotu snáší příliš bolestivě. Bez sebeúcty či pocitu vlastní vnitřní síly není spoluzávislý schopen vybrat si partnera, který by mu opětoval to, co dává, a bezpodmínečně ho miloval. Volba narcistického partnera je spojena s nevědomou motivací najít typ osobnosti, který je mu známý – někoho, kdo mu připomíná vlastní bezmoc a možná i traumatické dětství. Bohužel jsou spoluzávislí dětmi rodičů, kteří také bezchybně tančili svůj dysfunkční tanec spoluzávislého a narcisty. Strach z osamocení, potřeba kontrolovat, za každou cenu se připoutat, podvědomě známý pocit role mučedníka, který je bezmezně milující, obětující a trpělivý, je jen prodlouženou rukou touhy po lásce, respektu a péči hodné dítěte. Přestože spoluzávislí sní o tanci s bezpodmínečně milujícím a podporujícím partnerem, svému dysfunkčnímu osudu podlehnou. Dokud se nerozhodnou zahojit svá psychická zranění, která je vrhají do tance s narcistickými partnery, zůstávají předurčeni k udržení stabilního rytmu svého dysfunkčního tance.

Prostřednictvím psychoterapie a možná i ozdravného programu o 12 krocích si může spoluzávislý začít uvědomovat, že sen tančit velký tanec lásky, vzájemnosti a oboustranné důvěrnosti je vskutku možný. Díky terapii a změně životního stylu mohou spoluzávislí stavět (opravovat) svoje pochroumané sebevědomí. Cesta k uzdravení a transformaci jim přinese pocity vlastní vnitřní síly a efektivnosti, jež zhmotní touhu tančit s někým, kdo bude umět sdílet iniciativu, komunikovat o pohybech a vzájemně udržovat rytmus tance lásky. • Jaká je vaše taneční role? • Na základě jakých sil tancujete, přestože už nechcete?

---